Papír byl vynalezen v Číně a to kolem roku  3000 před naším letopočtem .  Byl vyráběn z konopí.  Kolem roku 100 před naším letopočtem se začal vyrábět z hedvábí, lnu, z látek živočišného původu, zbytků rybářských sítí a dokonce i z lýk různých stromů. tedy již na přelomu letopočtu lze v Číně vystopovat počátky papíru vyráběného z dřevní celulózy, byť dřevní složka byla spíše jen příměs do celkové struktury.  Postupem doby se díky zvyšující spotřebě papíru používalo opravdu velké množství dalších materiálů. (rýžová sláma (1334 až 1521 n.l) , kůra micumaty (Edgeworthia papyrifera, )).

Díky tzv. hedvábné stezce a arabským obchodníkům se dostal papír do evropy.

První arabský a evropský papír se vyráběl z hadrů v nichž převládal len. (první evropské papírny vznikly ve Špaňalsku)  Papír se stal v evropě i díky vynálezu knih tisku , fenoménem jehož spotřeba neustále narustala. Díky tomu že byl nedostatek hadru pro výrobu se začli hledat i jiné materiály. Používali se stará lana a plachty z lodí. V roce 1450 byl například v Janově vydán zákon jenž upravoval kdo smí vykupovat a zacházet se starými hadry. (přeprodávat je dál)

Rostoucí výroba papíru způsobila ovšem v Evropě veliký nedostatek hadrů, takže se již v 15. století hledala náhrada ve starém lodním lanoví a plachtách, na jejichž sběr známe privilegium potvrzené v Janově v roce 1424 maršálem de Boncicautem, guvernérem vévody milánského, pro papírníka Graziosa Damiana z Voltri. V Janově byl upraven sběr hadrů také řádem z roku 1450, podle něhož nesmí nikdo, kdo není z řečeného řemesla, v Janově prodávat starý nebo látaný šat, nebo jej kupovat aby jej dále prodával, a to pod pokutou. Dokonce v Parmě byl  27. března 1762 vyhlášen státní monopol pro sběru a třídění hadrů. Papírenské manufaktury tedy museli hadry pro výrobu papíru kupovat od státu. (nesměli hadry vykupovat a mít vlastní skladové zásoby)

Dá se říci, že nedostatek hadrů trval celá staletí. Předpisů , omezení pro staré hadry bylo velmi mnoho. I proto se hledaly náhradní materiály, které by umožnily výroby papíru. Například cestovatel Engelbert Kämpfer který žil v letech 1650-1716, po návštěvě Japonska (1690-1692) ve svém cestopisu (Amoenitates exoticae (1712)) zmínil, že papír se dá zhotovit ze stromové kůry. Mnoho dalších cestovatelů a přírodopisců zmiňovalo ve svých dílech další možnosti a přírodních paralely výroby papíru. (kukuřičné listy, vosí hnízda vyráběna z dřevní hmoty, rýže ,… ) Byly to ale jen občasné zmínky, které nebyly úspěšně realizovány.

V18-ctém století byly prováděny pokusy, které používaly pro výrobu papíru materiály jako: chmel, šišky, vinnou revu, dřevné piliny, mech, opřivy, rašelinu, smrkové dřevo, hnízda vos, …tyto ale vedly jen k výrobě velmi hrubého papíru nevhodného pro tehdejší největší potřebu. Přesto to byl impuls pro další hledání …

Přesto až v roce 1844 Gottlob Keller (1816-1895) přišel s nápadem na přípravu dřevních vláken vhodných pro výrobu papíru. Rozmělňoval – obrušoval dřevo na pískovcovém brusu. Díky tomu vznikala dřevitá kaše , která po smíchání s třetinou vláken z hadrů umožnila v roce 1845 vydat první tištěný časopis na jeho novém papíru. Tím, že Keller v roce 1846 svůj vynález prodal továrníkovi Voelterovi umožnil rychlý vznik nové éry výroby papíru.

Vývoj papíru ale nebyl ještě u konce. Koncem 19. století byla objevena chemická cesta jak získávat ze dřeva buničinu a to rozrušováním inkrustačních látek ze dřeva.  Pro rozrušování buničiny se nakonec osvědčilo vaření dřevných štěpků v hydrogensiřičitanu vápenatém. Tím byla zcela jednoznačně odstartována výroba papíru, který používáme i nyní.