Dagmar Gayerová – prý spisovatelka
Napsala například knihu „Dobrá vůle je léčivou bylinou“, „O nezranitelnosti“ a nebo kromě dalších i „Hadí samoty“ Narodila se v roce 1956 v Náchodě. Poslední dobou si jí všiml hlavně jeden z přispěvovatelů na twittru. A protože není ani na wikipedii a recenze na její knihy nejsou k dohledání. Tak o ní píšu aspoň to co jsem našel, že někde zaznělo:
Metaforicky řečeno „Tato dáma obchází ambulance a dost neomaleným způsobem somruje sponzorský dar potřebný k vydání jejích knih. Takhle už aspoň rok čekám na svůj výtisk a nemyslím, že ji ještě někdy uvidím“. A nebo prý jiná paní říkala: „s tou mám výbornou zkušenost z knihovny. Její publikace cca 100 str, z toho dobře polovina reklamy sponzorů, cena kolem roku 2010 skoro 400,- Kč. Odmítla jsem koupit do fondu, navzdory tomu, že je to regionální spisovatelka. Šla si na mě stěžovat ke starostoj.“
Také snad i někdo říkal: „!Otravná a drzá!Na podzim jsem jí vyhodila od nás z obchodu ve Strakonicích.Dost neomaleným způsobem chtěla příspěvek na knihu o práci klenotníků.Jednalo se o trapnou brožovanou knížečku s podivnými texty a spousta “reklamy”, což byly vizitky obchodníků, kteří zaplatili. Nesmysly!“
Ve vlacích je s ní nejspíš (ale také možná ne) také radost cestovat: „Nastoupil jsem do 1. třídy a tato dáma po 10 vteřinách řekla: „Nemáte kapesník?!“ „Mám.“ Že byste se vysmrkal!“ „Já nemám rýmu.“ „Ale potahujete tady!“ „O tom nevím. Ovšem už nebudu, dám si pozor, pardon.“ Měl jsem chuť odtykat: „Hlavně že ty máš hnáty na sedačce.“ (Měla nohy na sedačce naproti) . Dále: „Už nazvala čunětem cestujícího, který zakašlal na druhé straně vozu, ale pro sebe, a vynadala i dalšímu, protože hlučně otevřel koš, pak někomu típla hovor v půlce věty. Asi má takový ten tichý oddíl. Bojím se dýchat. Ale nemá touretta, jen je to… nevim. Trhá noviny…“
zachyceno zde: https://twitter.com/bezicicestinar/status/1623325908164661249?s=20&t=USBaIb40D3CAhVDPZq2gUA
a zde: https://twitter.com/bezicicestinar/status/1623371225585135616?s=20&t=USBaIb40D3CAhVDPZq2gUA
Zrovna byla paní u mě v obchůdku, který mám s barefootovými botami. A přesně, jak píšete, žadonila o sponzorský dar 😀 . Když jsem ji poprosila o kontakt – telefon či email, že se s manželem poradím a vše si vygooglím, řekla, že její vizitka je její kniha a že si ji mám koupit. Řekla jsem ji, že žádnou knihu určitě kupovat nebudu, že chci kontaktní telefon či email, tak nadávala, práskla dveřma a odešla. 😀 Docela mě pobavila 😀